🧠 Historie drum & bassu v Olomouckém kraji: lokální scény – část 3: Uničov – od garáže k vlastní scéně

Nejdřív to byla parta, pak garáž, pár desek a chuť něco zkusit. Uničovská drum & bassová scéna vznikala přirozeně – z lidí, kteří spolu trávili čas dávno předtím, než začali hrát. Tenhle text sleduje cestu od prvních improvizovaných akcí až po vlastní scénu, která si postupně našla místo i mimo město.

První akce na Kolibě

Kořeny sahají až do dětství a dospívání na uničovském sídlišti Nemocniční a k základní škole, kde se Jamauba, Czenda i Tuffghan.di (MC Gandhi) poprvé potkávali. Později se vídali v hospodách nebo jen tak venku ve městě. Šlo o přirozený průnik cest, který se postupně začal stáčet k hudbě.

První společné akce přicházejí v roce 2003 a 2004. Jamauba a Tuffghan.di začínají pořádat menší setkání pod názvem Tep Session na Kolibě – venkovním prostoru u hospody Čtverka, schovaném za městským parkem. Čtverka samotná byla tehdy klasická hospoda s bigbítem, punkem a metalem, Koliba pak její venkovní areál s pódiem. Právě tady se objevují první pokusy dostat mezi lidi jiný typ hudby.

Akce měly spíš komunitní charakter. Hrálo se od odpoledne, končilo se kvůli hluku v deset večer. Hudba jela z počítače, aparatura byla půjčená a všechno se řešilo svépomocí. Přesto už tehdy zazníval drum & bass, ragga jungle, reggae, hip-hop a další elektronická hudba – tedy věci, které v té době v Uničově rozhodně nebyly obvyklé.

Čtverka – moment, kdy to do sebe zapadne

Zásadní moment paradoxně přišel odjinud. V roce 2004 proběhla na Čtverce akce In the Drum, kterou nepořádají budoucí Rebellions, ale jejich kamarád ve spolupráci s lidmi ze Zlína. Prostor, kterému běžně dominoval rock a metal, najednou zaplnil drum & bass. Dorazí olomoucký Shade, DJ Kita & Info MCs a rozjedou set, který dokáže strhnout i lidi, kteří k tomu měli původně daleko. Čtverka je plná a reakce publika překvapivě silná.

Právě tenhle večer je důležitý tím, co se děje kolem něj. Potkává se tu parta, která spolu do té doby fungovala jen volně – Jamauba, Tuffghan.di, Czenda a Nex. Nejde zatím o žádné oficiální rozhodnutí, ale spíš o moment, kdy si všichni plně uvědomí, že sdílí stejný směr.

Garáž: vlastní prostor, vlastní tempo

Rok 2005 znamená zásadní posun od společného objíždění akcí k aktivnímu hraní. Nex pořizuje první gramofony značky Gemini a parta se začíná scházet u něj doma na Nemocniční ulici. 

Obývák rodičů ale brzy přestává stačit a přichází další krok – vlastní zázemí. Tím se stává garáž na ulici Pionýrů. Podmínky v ní byly jednoduché. Gramofony stály na ponku vedle jedné společné krabice vinylů, na vratech visela plata od vajec kvůli tlumení hluku, u zdi byly matrace a později gauč, na stěnách visely plakáty z různých, hlavně drum & bassových, akcí. Nebyl to prostor, který by někoho ohromil, ale byl vlastní.

Právě tady dochází nejen k pilování techniky hraní, ale i přístupu k hudbě. Tráví se tu hodiny poslechem, mixováním, debatami o deskách a směru, kterým se chtějí vydat. V létě 2005 je pak vybrán z několika návrhů název Rebellions jako nejvhodnější a zároveň nejvýstižnější.

První akce – Let The Bass Kick

Myšlenka uspořádat vlastní akci byla přirozený kolektivní krok – logické pokračování poté, co se naučili ve zkušebně mixovat hudbu tak, aby to bylo prezentovatelné. Cítili, že už nechtějí hrát jen pro sebe, ale i pro kamarády a lidi, které zajímá stejná hudba. Čtverka byla sice sama o sobě klasická hospoda, kde se scházeli štamgasti jako leckde jinde, ale jelikož šlo o známé prostředí, rozhodli se uspořádat první akci pod názvem Let The Bass Kick právě tam a stejnojmenná skladba od Dje Teebee a Future Prophecies se stala jejich neoficiální hymnou.

První Let The Bass Kick večery měly blíž k improvizovaným setkáním než k organizovaným akcím. Aparatura, která se skládala často na poslední chvíli, provizorní podmínky, nejistota za gramofony. Report z druhého pokračování v listopadu 2005 to vystihuje přesně – vratké stoly, skákající jehly, prasklá žárovka v "disko majáku". Z dnešního pohledu úsměvné detaily, tehdy ale reálné limity, se kterými pracovali. Přesto už tehdy bylo patrné něco zásadního: lidi chodili ve velkém počtu a bavili se.

Hudebně byly tyhle večery otevřené a nevyhraněné. Drum & bass se míchal s breakbeatem, hip hopem i ragga junglem, což odráželo tehdejší fázi objevování. Na prvních dvou akcích byl jako host DJ Kapsa, který hrál hip hop. Pozván byl jednak proto, že měl víc zkušeností s mixováním, ale taky proto, že tehdy ještě neměli tolik desek ani jistotu, že zvládnou jen ve čtyřech pokrýt celý večer. 

Postupně se formovaly role. Jamauba, Czenda, Nex, Tuffghan.di… a taky Crow (později Waran), který přišel na první akci nejdřív jako návštěvník a od další akce už jel pod hlavičkou Rebellions. Bylo běžné, že se hrálo z vinylů a Czenda nejprve jen z počítače přes Traktor Dj software, střídaly se b2b sety, do toho vstupovali MCs i z řad obecenstva, freestyle rap, beatbox. Nebyla to scéna svázaná pravidly – spíš živý organismus, který se teprve učil fungovat. 

Vedle samotného hraní se začínaly objevovat i další aktivity kolem scény. Czenda se věnoval focení, které se postupně stalo jeho dlouhodobým koníčkem a dnes se mu věnuje i pracovně. Z akcí zároveň sepisoval první reporty, čímž pomáhal zachycovat dění i zpětně.

Jak se formovala atmosféra

Zlom přišel relativně rychle. Už třetí Let The Bass Kick v březnu 2006 ukazuje posun nejen v organizaci, ale hlavně v přístupu publika. Zpočátku jen sedící hosté se s přibývajícím časem měnili v aktivní součást dění. Parket – jakkoliv provizorní – s každou další akcí ožíval čím dál dříve a s tím rostla i jistota za gramofony. Sety se prodlužovaly, dramaturgie večera se začala skládat přirozeněji, jednotliví DJs si budovali rukopis.

Výrazným prvkem bylo silné propojení s ragga junglem, které do setů přinášel hlavně Tuffghan.di, a naopak tvrdší, techstepově orientovaná linka reprezentovaná Jamaubou nebo Waranem. Tahle kombinace vytvářela specifickou dynamiku večerů – od tanečních, vokálních věcí až po temnější, rychlejší polohy.

Lom-On!: první hraní mimo Uničov

Paralelně s prvními Let The Bass Kick večery přichází i důležitý moment – první hraní mimo vlastní město. Tím je Lom-On! Open Air ve šternberském lomu v září 2005. Akce byla hudebně multižánrová. Vedle drum & bassu se hrálo techno nebo breakbeat, což odpovídalo tehdejší době – scény se prolínaly a hranice mezi nimi nebyly tak pevné. 

Prostředí bývalého lomu, tehdy využívaného jako střelnice, dodávalo celé akci specifickou atmosféru. Pro Rebellions šlo o první zkušenost s hraním "venku" – mimo známé prostředí. Z reportu je patrné, že nešlo o bezchybný večer. Řešil se zvuk, line-up měl zpoždění, střídaly se různé přístupy k hraní. Přesto šlo o významný moment – první reálnou zkušenost s hraním mimo vlastní prostředí.

Propojování scén: od přátelství k prvním výjezdům

Důležité bylo napojení na Šternberk, konkrétně na StonedRaiderz, které nevzniklo primárně přes akce nebo DJing. Czenda se nejprve seznámil s Olinem (DJ Oli_n) přes ježdění na kole a společné výjezdy – do lesů u Bradla a Šternberku (traily) i na bikrosové dráze Šibeníku v Uničově. Postupně se k tomu přidávají další lidi z Uničova i Šternberka, vznikají výměnné víkendy a komunita, která fungovala mimo hudbu. Teprve přes tohle propojení se Czenda dostává ke Gotiovi a dalším lidem ze šternberské scény. Hudba na to pak navázala přirozeně – začaly společné akce a postupné propojování line-upů. Nejdůležitější na tom bylo, že základ toho všeho ležel v reálných přátelských vztazích.

Podobně důležité bylo i pozdější napojení na Drtek Crew, se kterou hráli na desítkách akcí. Opomenout by se neměla ani zábřežská scéna kolem Interface crew. Na jejich pozvání se Rebellions od roku 2009 objevovali v Zábřehu na Moravě, nejčastěji na akcích Premotion.

Postupně se začaly objevovat i další pravidelné příležitosti hraní mimo Uničov, např. každoroční Hustoles v Zadním Újezdě nebo akce v Olomouci, Prostějově, Mariánském Údolí, Libině či Moravském Berouně. Roli hrálo i to, kde jednotliví rebelové působili. Tuffghan.di hrával v Brně, Jamauba v Ostravě. Rebellions tak sbírali první zkušenosti i s různými typy publika a organizací.

Z Čtverky ven: open airy a větší prostor

Léto 2006 přineslo první zásadní posun mimo zdi Čtverky. Na Kolibě se od té doby konal každý rok začátkem prázdnin Rebellions Open Air a výraznější - jednorázová, česko-polská - Negaton party ukázala, že se můžou rebelové posunout i dál. 

Koliba nabídla jiný typ prostoru i atmosféry – otevřenost, větší zvuk, světla, ale taky konfrontaci s jiným publikem a někdy i zahraničními hosty. Konkrétně Negaton nebyla jen formální párty – šlo o reálný střet dvou přístupů k elektronické hudbě. Polská strana přivezla tvrdší techno, zatímco domácí zůstávali věrní drum & bassu. Přijel dokonce speciálně vypravený autobus fanoušků z Polska a společné paření bez ohledu na jazyk a sdílený prostor posiloval pocit, že i malá scéna může mít přesah.

Podobně důležitou roli hrály i Rebellions Open Air akce, které pravidelně přivážely hosty z různých částí scény a fungovaly i jako přirozené propojení s širší drum & bassovou scénou. V průběhu let se zde představili například Soldik, Thiew, Elwira, Vje, Lixx, Sayko, Dr. Kary, Kattygyal Kenta, Mikkim nebo Hundread.

Návrat na Čtverku na podzim a v zimě 2006/2007 už probíhal v úplně jiné atmosféře. Let The Bass Kick 5 v lednu 2007 znamenala dosud největší návštěvnost. Lokál byl narvaný, lidi stáli i venku, tvořily se fronty u baru. Zároveň se začaly objevovat i první problémy spojené s větším počtem lidí, někdy i narušování průběhu večera jednotlivci, což chvílemi způsobovalo napětí v publiku – ale šlo o naštěstí o ojedinělé případy, které musela řešit každá scéna.

Hudebně už ale nebylo pochyb. Každý z rebelů měl jasno v tom, co chce hrát. Sety byly pestřejší, techničtější, jistější. Přibývali hosté z okolních měst – například propojení se šternberskou nebo olomouckou scénou bylo čím dál silnější. Jména jako Gotia nebo zástupci YTP crew přinášela nové impulzy a zároveň potvrzovala, že Uničov už není izolovaný.

Vrchol téhle fáze představuje Let The Bass Kick 6 v březnu 2007. Akce, která podle dobových ohlasů patřila do té doby k nejlepším vůbec. Rekordní návštěvnost, plynulý průběh navzdory počátečním komplikacím, parket se prakticky nezastavil. Symbolické jsou i detaily jako dlouhé fronty na pivo, bublifuk místo nefunkční projekce, MC vstupy z řad návštěvníků, spontánní momenty, které vytvářely nezaměnitelnou atmosféru. Tady už nešlo jen o "hraní v hospodě". Byla to plnohodnotná klubová noc se vším všudy.

Důležitý byl i technologický posun. Vedle vinylů se na akcích stále častěji objevovaly CD přehrávače – hlavně kvůli pozvaným DJs, kteří na ně byli zvyklí. Hostující DJs na nich předváděli jiný přístup k DJingu a zároveň širší výběr z drum & bassu  – díky tomu se na akcích objevovaly i skladby, které na vinylu nikdy nevyšly. Bylo zřejmé, že uničovská scéna drží krok s dobou. 

S rostoucím počtem akcí se postupně řešilo i vlastní zázemí. Část aparatury tehdy různě "putovala" po provizorních místech ve městě. Tahání beden po schodech na půdu patřilo k těm méně viditelným, ale o to náročnějším částem celého fungování. I tohle byl kus tvrdé reality za večírky, které pak navenek působily jako samozřejmost.

Když se na tohle období podíváme zpětně, nejde jen o sérii akcí, ale i o postupné budování identity. Od improvizovaných večírků na vratkých stolech k akcím, které dokázaly vytvořit vlastní, autentickou atmosféru – bez přehnaných ambicí a tlaku na profesionalizaci za každou cenu. Důraz byl vždy kladen spíše na komunitu, sdílený zážitek a radost z hudby.

Postupně se na Let The Bass Kick začali objevovat i známější DJs z regionu i mimo něj. Na line-upech se v průběhu let objevili například Hrr.nec a Panzer, Local Heroes, Wenia, Yadel, Messenjah nebo Hundread. Jejich účast pomáhala akce dál posouvat a zároveň potvrzovala, že si uničovská scéna dokázala vybudovat respekt i mimo vlastní region.

Redko (Sklep): rozšíření scény v rámci města

Vedle Čtverky se v Uničově postupně objevovala i další místa, kde se konaly podobně laděné akce. Významnou roli v tomhle směru sehrál klub Redko na náměstí, známý také jako Sklep, kde v letech 2008–2009 pořádala hlavně Drtek Crew pravidelné Astral Session party. I Rebellions zde organizovali vlastní Drum Cellar a objevovali se tu i na dalších akcích spíše v roli hostů, čímž rozšiřovali svoje působení i v rámci samotného města. Redko nabízelo jiný typ prostředí a doplňovalo klubovou mapu Uničova o další důležitý bod, než se prostor postupně proměnil v klasickou diskotéku.

Od růstu ke stabilitě (2007–2014)

Po silných letech 2007–2009, kdy se akce na Čtverce co do počtu dostaly na svůj vrchol, došlo k menšímu uklidnění a přeskupení sil. Scéna v Uničově už měla vybudované jméno, vlastní publikum i funkční formát večerů. Zároveň se postupně měnilo složení publika. Nově šlo o širší směs návštěvníků i ze vzdálenějších měst.

Napojení na okolní scény, které se začalo formovat už dřív, se v těchto letech prohlubovalo. Šternberk, Olomouc a Prostějov – to byla nejčastější místa, kde se hrálo a potkávalo. DJs z Rebellions se objevovali na akcích jinde a ostatní naopak v Uničově. Tenhle pohyb byl zásadní, protože pomáhal udržovat čerstvost a zároveň vzájemně přinášel nové impulzy. Rebellions se v této době několikrát objevili v menších obcích jako Šumvald, Zadní Újezd a Libina. Právě tahle kombinace větších i menších akcí byla pro tehdejší fungování scény typická. Na těchto akcích se pravidelně potkávali s DJs jako Gotia, Hanyss, Krop-@tko, Ix-tremist, Daffy nebo Entire Remainder. Vedle nich se na akcích objevovala i další jména z regionu, která se postupně opakovala a vytvářela širší síť propojené scény.

V téhle fázi vzniká i formát Rebelation, který fungoval jako "výjezdní" obdoba Let The Bass Kick. Akce se konaly v okolních obcích a přenášely uničovskou energii mimo město. Šlo o přirozené rozšíření aktivit a zároveň snahu oslovit nové publikum mimo vlastní základnu.

Ke konci roku 2008 se k Rebellions přidal Cubana, čímž se crew rozšířila a zároveň posílila hudební i organizační základ. 

Jamauba dál rozvíjel svůj tlakový, techstepový zvuk, ale kolem roku 2013 dochází k výraznějšímu posunu –  upravuje jméno na Jamamba a postupně se přesouvá k liquid funku, deepu a atmosférickému drum & bassu. Waran pracoval s pestrostí a proměnlivostí setů, Tuffghan.di si držel silnou linku junglu a reggae vlivů. Cubana se pohyboval v podobných polohách – blízko měl k ragga junglu, reggae a dubu, ale zároveň se nebál zabrousit i do dalších žánrů. Bylo čím dál víc patrné, že nejde jen o "hraní dnb", ale o osobní výpověď každého z nich.

Letní open airy na Kolibě zůstávaly důležitou součástí. Ukazovalo se, že venkovní akce mají svoje pevné místo – nejen kvůli atmosféře, ale i kvůli tomu, že přes léto se těžiště zábavy přesouvalo ven. Byla to jiná energie než v hospodě, méně sevřená, víc komunitní a paralelně doplňovala stabilní - klubové - zázemí. Zároveň ale zůstávala závislá na speciálních podmínkách – počasí, povolení, logistika.

Počet akcí na Čtverce a Kolibě se v letech 2010-2015 ustálil na průměrně 4 za rok (tři vnitřní, jedna venkovní). Důraz byl kladen na kvalitu, smysl a na propojení s lidmi, kteří byli "u toho" od začátku. A zároveň otevřenost vůči novým tvářím, které přicházely.

Důležité je, že se nikdy neztratil základní princip, na kterém uničovská scéna vznikla – dělat věci po svém, bez tlaku zvenčí, s důrazem na atmosféru a komunitu. I když se měnily prostory, frekvence akcí nebo technologie, tahle DNA zůstávala stejná. Na přelomu dekády tak už nešlo o budování něčeho nového, ale o udržování a rozvíjení toho, co vzniklo v předchozích letech. Uničov si prošel svojí nejintenzivnější fází a přirozeně se posunul dál, ale stále pevně zakořeněný ve své vlastní historii. Podle dochovaných záznamů šlo – obvzláště v letech 2007–2009 – o desítky vystoupení rebelů v i mimo Uničov, což lze považovat za zlatou éru působení Rebellions.

Další vývoj: útlum na povrchu, kontinuita pod ním

Po roce 2015 už uničovská drum & bassová scéna nepůsobí navenek tak viditelně a koncentrovaně jako v předchozích letech. Intenzita prvních let se nedala držet donekonečna. Organizace akcí, přestěhování většiny členů mimo Uničov i řešení provozních věcí – to všechno stálo čas a energii. V Uničově zůstává primárně jen Cubana, kolem kterého se lokální aktivity točí nejvíc. Organizace akcí stojí z velké části na něm, i když ostatní dál pomáhají. Proto se postupně snižovala kapacita dělat věci "po staru" a pravidelně. Akce v Uničově se stávají spíš příležitostí, jak se vzájemně potkávat, než pravidelným formátem.

Část aktivit se v té době přesouvala i mimo klasické akce. V letech 2015 až 2018 navázal Czenda užší spolupráci s DJs Atape, Dubtrax a Goofy v rámci studentského rádia Up Air Radio v Olomouci. Atape zde založil pořad Soundish zaměřený na elektronickou hudbu obecně, zatímco Dubtrax a Goofy stáli za pořadem DoNeBe orientovaným čistě na drum & bass.

Czenda postupně převzal Soundish a vedl ho sám více jak rok. Pořad byl vysílán s pravidelností zhruba jednou za dva týdny a rozšiřoval záběr mimo klubové hraní směrem k širšímu spektru elektronické hudby.

V pozdější fázi se objevují i nové spolupráce přesahující region. Výrazným momentem je napojení na Subwaye, se kterým Jamamba navazuje spolupráci již kolem roku 2017 při společných akcích Vertical Control v pražském klubu Le Mirage na I. P. Pavlova. Hudební směr Subwaye zůstával dlouhodobě konzistentní – od začátku do konce se držel poloh atmosférického drum & bassu a liquid funku. Rychle vzniká blízké propojení a přirozené přátelství, takže jeho oficiální přijetí do crew v roce 2021 bylo spíš formálním potvrzením už fungujícího stavu. Vertical Control fungoval jako komornější klubová série zaměřená víc na poslech a během 5 let se uskutečnilo celkem 28 těchto akcí. Její konec výrazně ovlivnila covidová doba – změna fungování klubu a jeho restart pod novým vedením tuhle kapitolu uzavřely.  Subway dnes hraje už jen výjimečně, objevuje se hlavně na společných open airech a jinak se věnuje spíš lezení po skalách a životu mimo hudební scénu.

Typickým formátem téhle fáze byly také menší doprovodné akce mimo klasickou klubovou scénu. Rebellions se v té době objevovali například na afterparty festivalu Mladá kamera v Uničově (2017, 2018, 2019, 2023), který je zaměřený na krátké filmy mladých autorů. Dalšími příklady byly akce spojené se sportovními událostmi jako Šutr v Šumvaldu (2016–2018) nebo Uničovský pedál (2023–2025). V těchto případech šlo většinou o komornější hraní, často jen v sestavě Czenda a Cubana, ale právě tyhle akce udržovaly kontinuitu a kontakt s uničovským prostředím.

Zásadní ale je, že jednotlivé postavy zůstávají aktivní. DJs, kteří formovali uničovské období – Jamauba, Czenda, Cubana a další – hrají dál.

Samotné město se mezitím vrací do klidnějšího režimu. Občasné akce se sice objevují, ale už nemají charakter kontinuální série ani ambici budovat scénu v původním slova smyslu. Chybí stabilní prostor typu Čtverky, chybí i ta specifická konstelace lidí, která se sešla v polovině nultých let. A hlavně – chybí potřeba to celé znovu "rozjíždět od nuly".

Platí to i pro samotnou sérii Let The Bass Kick. Předposlední pokračování s číslem 34 proběhlo v roce 2019, následně se dlouho po covidové pauze uskutečnila ještě akce s číslem 35 v roce 2022. Od té doby se těžiště aktivit přesunulo k jednomu open airu ročně a příležitostné hraní na pozvání jinde. Uničov tak přestává být aktivním centrem scény, ale zůstává jejím přirozeným zázemím.

Změnil se i širší kontext. Drum & bass jako žánr prošel během 2010s výrazným vývojem, digitalizací a globalizací. Přístup k hudbě je jednodušší, produkce dostupnější, ale zároveň se ztrácí něco z tehdejší "objevnosti". To, co dřív znamenalo přivézt nové desky a zahrát je lidem, dnes nahrazuje online prostor.

Přesto má uničovský příběh jasnou kontinuitu v paměti lidí a v jejich dalším působení. Zkušenost z Čtverky, Koliby nebo prvních LTBK večerů nebo z chaotických nocí s přeskakujícími jehlami a improvizovaným zvukem se propisuje do všeho, co tihle lidé dělají dál. Právě v tom je jeho největší hodnota. Základ, ze kterého se dá čerpat i po letech – dělat věci po svém a pro lidi kolem sebe – tak zůstává.

Na závěr článku bych chtěl poděkovat lidem, kteří Rebellions dlouhodobě podporovali a drželi s námi: Muzzy, Londys, Eliška, Maruška, Hanka, Pavlína, Gappák, Mrak, Entire Remainder, Viktor a Chazra. A zároveň i všem ostatním, na které jsem si teď třeba nevzpomněl – protože každý, kdo jakkoliv přiložil ruku k dílu, byl součástí tohohle příběhu a má na něm svůj podíl.

autor: Jamamba