🎶 Recenze: New music 2007 - Vol. 3

Od poslední rubriky uplynula dost dlouhá doba. Na hudebním poli se toho za tu dobu událo jistě hodně. Háček je však v tom, jak se v té obrovské záplavě nové hudby, která každým dnem vychází po celém světě orientovat. Já zaostřil určitým směrem a přináším, především vám, našim čtenářům recenzi na nové album od britského skladatele, který si nechá říkat High Contrast.

High Contrast - Tough Guys Don't Dance (2007)

Uplynul nějaký ten pátek a mág zlomených beatů High Contrast je zpět s novým albem, které je v pořadí už třetím počinem v jeho diskografii. Jestli uspokojí ty nejvěrnější fandy liquid funku, to nechám na poslechu každému zainteresovanému. Já se vám ho pouze pokusím shrnout v pár řádcích. Za sebe však musím uznat, že mě velice příjemně překvapilo.

If We Ever (feat. Diane Charlemagne)

Rozjezd i konec skladby tvoří zvuky symfonického orchestru. Krásný hlas zpěvačky doplňuje velice výrazný klavírní motiv, bez něhož by If we ever nebylo tím čím je. Skladbu zdobí překvapivě hodně rozlámané rolující jungle bicí.

Everything's Different (feat. Ian Shaw)

Jeden z nejlepších, muzikálně skvěle navržených klenotů z celého alba, byl dokonce doplněn pěkným videoklipem. Na zhlédnutí je např. na www.youtube.com. Opět smyčce, které dodávají hudbě na filmovosti a dobrodružnosti.

In-A-Gadda-Da-Vida

Předělávka hitu od rockerů Iron Butterfly z konce 60 lel! Hlavní motiv je zde vyťukáván na klávesách, které mají samozřejmě starý zvuk. V průběhu se dostane do hitového omílání, které je spíše takovou srandičkou k pobavení, než propracovanou věcí pro hudební intelektuály hledající hlubokou uměleckou myšlenku. Díky tomu však album nezní celé stejně a je pestrou směsicí nápadů a vychytávek, tak typických pro tvorbu High Contrasta. Zajímavostí je, že hlavní motiv v tracku převezme i basová linka. Že by zrovna to dělalo onu hitovost?

Kiss Kiss Bang Bang

Trip-hopové intro, stejně tak jako breakdown zajišťují téhle skladbě punc originality a výjimečnosti. Ženský hlas mi tak trochu připomíná Beth Gibbons z Portishead. Neustále opakuje: "Now you, say you love me". Parádní typická hučivá Hospital basa a rychlí synkopovaný kopák doplňují občasné smyčce, znějící zajímavě vzdáleně od hlavních motivů.

Forever And A Day (feat. J'nay)

Nosnou konstrukcí tohoto díla je mužský hlas, do něhož vyťukává jeden z hlavních motivů basová linka. V druhé půlce tracku následuje breakdown, po kterém už skladba beze změny dojede až do zdárného konce.

Sleepless

Akustická kytara doprovází převážnou část skladby, doplňují ji smyčcové nástroje a typické šlapající hospitalovské bicí. Skladba se po kraťoučkém breakbownu zlomí a šlape ještě víc než v její první půlce. Opakují se smyčce a akustická španělka si jede opět svou písničku. 

Tread Softly

Název se dá krásně přeložit do češtiny na: "Šeptejte tiše". Takže jemná a přece energická jízda plná emocí. To je stručné vyjádření osmého tracku v pořadí. Občas se ozve jakési mírné narušení klidu zvukovou pasáží, která vystihuje jistý neklid. Velice tichý breakdown protne až z dáli se ozývající jemný a tichý ženský vokál. 

Metamorphosis

Klidný minutový rozjezd ukončí až očekávaný nájezd bicích. Pak se přidá "drnkavá" basa která zmizí až v očekávaném breakdownu. Díky němu se na chvilku octneme opět na začátku, potom ale skladba vygraduje přidáním hutného basového motivu a v plné síle dojde až ke svému konci.

Pink Flamingos

Tenhle kousek je pro mě atraktivní podobně jako In A Gadda Da Vida. Jako hitovku na parket bych to viděl, ale o to dřív asi vejde v zapomnění oproti zbytku alba. Možná ne, možná ano to záleží i na nás.

Chances (feat. Linda Gail Lewis)

Skladba začíná čistě hrou na klavír. Jakmile se objeví krásný hlas zpěvačky Gail Lewis vše je ještě krásnější než se zdálo. Poté už se vše zaběhne do kolejí vokálního tanečního tracku s celkem nalomeným bicím a pěknou hutnou basou. Breakdown představuje pasáž ticha po níž se opět rozezní tóny klavíru.

Nobody Gets Out Alive

Smutno veselá "symfonie" s hlasem jakéhosi "bluesmana" je jednou z těch zamyšlenějších na albu. Na úplném konci hlas opustí veškerý High Contrast zvuk a ze samplu je jednoznačně slyšet, že použitý vokál byl nahrán opravdu někdy dávno. Jestli sledujete postupy v tvorbě, kterou má na svědomí Moby, tak lepší přirovnání bych hledal marně.

The Ghost of Jungle Past

Duch junglu, tak jednoduše se dá přeložit závěrečný song. Myslím, že ho název opisuje dosti výstižně. Lepší volbu pro závěr alba by stěží pohledal. Polámané bubny i basy a hlavně krásná létavá plocha dávají tušit věci příštích časů a taky dost možná postupů, kam že se bude jeho tvorba dále vyvíjet. Doufám, že tímto albem High Contrast rozhodně neřekl vše ve své kariéře. My se nyní můžeme těšit z poslechu z tohoto výjimečného alba, stejně tak na to, čím nás Lincoln Barrett potěší příště. 

Autor textu: Czenda | Redakční úpravy: Jamamba