🎶 Recenze: Mistabishi – Drop (NHS148CD) 2009

Všichni nadšenci do britského labelu Hospital a především fanoušci kutila Jamese Pullena, který si nechá říkat Mistabishi, mají od 23. února tohoto roku žně. Na trhu se totiž objevilo jeho první řadové album s názvem Drop. Jeho CD verzi jsem podrobil malé recenzi. Pozor! Album vyšlo už v lednu taktéž pro potřeby DJ´s a to na dvou vinyl deskách. Takže hurá na něj!

Heavens Sake

Deska startuje zlehounka právě touto skladbou. Vykouknout neváhá příjemná plocha, protkaná ženským zpěvem, který utne nájezd a skladba může začít naplno. Úvodní písnička vám dodá elánu hned na začátek a skvěle vás namlsá na zbytek alba.

No Matter What

Pokud už vaše sluchové pohárky někdy v minulosti u Hospital ochutnávaly, tuhle věc jistě poznáváte. Již před rokem ji na Hospital mix six zařadila samotná polovina Cyantific, jmenovitě šikovný DJ Jonathan Stanley. Skladba se vyznačuje nápadným oldskool rifem rychlých kláves, jaké známe např. ze starých Prodigy. Sound staré rave školy je však přerušen a vystřídám tuhostí současného dnb zvuku. Právě ona originalita podání, zařazuje právem tuto skladbu do hitových výšin, ne však mezi běžné komerčním kolovrátky!

Printer Jam

A je tu hitovka, která si k už tak lahodnému zvukovému nápadu vysloužila propracovaný videoklip o neposlušné tiskárně. Ano čtete správně, kdo ještě toto dílko neviděl, nechť si klip najde na internetu stojí to zato! Jak už sem napsal, v tracku se objeví skutečně mnoho samplů tiskárny, protkaných ještě zvukem jakési sirény. Tato skladba se honosí třemi atributy, nápaditost, hitovost plus skvělé video!

Lean

První tóny ve mně provokují prohlásit "High Contrast". Avšak netrvá dlouho a projeví se rukopis a čerstvé nápady Jamese Pullena. K řezavé ploše, cinkavým bicím a unášející ploše se přidá skotačivá basa. Mužské hláskování několikrát projde seznam slov: Fire, smoke, higher, joke, grass, green, catch, lean….

View From Nowhere

Kouzelná věc napadá mě při každém jejím poslechu. Na city zahraje především klavír a atmosféra jak vánek. Vše dokoná jemný, jakoby šeptající mužský hlas, stejně jako dubstepový rytmus bicích. V polovině najdete breakdown s nájezdem, po němž se objeví motivy zase trošku jinak - umělecký kousek.

White Collar Grime

Mistabishi se trefil do černého i tímto hutným dub-stepem. Jistě překvapil, možná i sám sebe :), jak drzý dubový zvuk, dokáže vykouzlit umělec, jenž je považován převážně za dnb producenta. Skladba nabere v druhé půlce zcela jiný drive a dorazí do konce jinak než začala. Pokud se jedná o mě, neváhám a palec dávám rozhodně nahoru.

Damage

Rockovým obsahem a strukturou je tento výtvor v něčem podobný současnému zvuku London Elektricity. Skladbu náramně rozčeří elektrické kytary a k nim přidané staré klávesy, jenž ve mě malinko vzbudí dojem Doors.

Greed

Ano a je to tady, řeknou si asi mnozí z vás, kteří vydrželi album poslouchat až sem. Právě Greed se podle mě stává největším tanečním tahákem alba. Měnící se hlavní motiv, skvělé aranže a velice zvučná basa. Mě osobně na této desce dost sedí albumová stopáž skladeb, která dosahuje v průměru "jen" kolem 4 až 5 minut. Právě u Greed se jedná o 4:47. Album to činí pestřejší a příjemnější na klidný domácí poslech.

Wipe Your Tears

Dubový zvuk na tomto albu ještě neřekl poslední slovo. Utři slzy, jak by se dala tato pecka přeložit do češtiny, začíná překvapivě :) zvukem puštěného stěrače auta, který se ve skladbě ještě několikrát znovu objeví v pozadí. Těžké basy sebou líně táhnou i potutelné bicí…..prostě skvělý nápad a žádná nuda.

The Light´s Really Bad

Vážně špatný světla? Asi. Doufám, že se Mistabishi neinspiroval nějakou naší méně vychytanou akcí… he he. Ale teď vážně. Je znát, že album vyšlo na Hospitalu, odpovídá tomu snad všechno a rozhodně to není na škodu…. já se bavím skvěle.

From Memory

A je tu nostalgický závěr alba. Začátek ohlásí vzdálený křik dětí z hřiště. Promítají se tu, snad samy autorovy vzpomínky na dětství? Kdy "nám" bylo deset a naše řeč ještě neznala tolik vulgarismů a vše bylo tak neposkvrněné penězi. "I remember, when we where children, we you use to speak so, clear and clear, let´s go back to, ten years old…. 

Mistabishi svým debutovým albem dokázal, že je třeba ho respektovat jako hudebního umělce co má pod čepicí. Jeho dílo je čerstvé jak jarní salát plný všemožných nápadů. Navíc se tak zařadil mezi největší esa labelu Hospital, což není zrovna málo. A věřte, že mu to takhle náramně sluší.

Autor textu: Czenda | Redakční úpravy: Jamamba