🎼 Ozvěny scény | Marcus Intalex: Přes dvacet let v našich vzpomínkách

Marcuse Intalexe mám s drum & bassem spojeného prakticky od svých úplných začátků. Dokonce ještě z doby, kdy jsem sám vůbec nehrál.

Na začátku nultých let jsem na Vltavě náhodou zachytil Drum Zone, pořad Filipa Blažka alias Eklekta z Dvoiky Troiky věnovaný drum & bassu. Nahrál jsem si ho tehdy na kazetu a pak si ho mnohokrát pouštěl. Jedna ze skladeb, která mě tam okamžitě uchvátila, byla 4hero – 9 by 9 (Marcus Intalex & ST Files Remix).

Patří tak mezi úplně první drum & bassové skladby, které jsem kdy slyšel. A dodnes ji považuji za jednu z nejlepších věcí, pod kterými jsou Marcus Intalex a ST Files podepsaní, i když je původní skladba 4hero samozřejmě skvělá sama o sobě. Remix vyšel v roce 2001 a dodnes patří mezi nejznámější spolupráce Marcuse Intalexe s ST Files.

Marcus Intalex & ST Files

Marcus Kaye začínal na začátku devadesátých let jako houseový DJ. Jak sám později popisoval, k drum & bassu nepřešel nějakým rozhodnutím ze dne na den. Spíš následoval vývoj taneční hudby přes breakbeat a jungle až ke zvuku, který ho začal bavit nejvíc.

Velká část tvorby, kterou mám od něj nejraději, vznikla společně s Lee Davenportem alias ST Files. Vydávali pod vlastními jmény i jako M.I.S.T. a když jsem si teď jejich věci znovu procházel, připomněl jsem si, kolik skvělé hudby po sobě nechali.

Marcus se s ST Files poznal při práci v obchodě s deskami v Manchesteru a zpočátku si hudebně vůbec nerozuměli. Marcus tíhl k tvrdšímu belgickému a detroitskému technu a acid housu, Lee k veselejšímu italskému piano housu. Společnou řeč našli až s breakbeat hardcorem a junglem a postupně z toho vznikla jedna z nejvýraznějších produkčních dvojic přelomu tisíciletí. 

V roce 1999 si dali jednoduchý cíl – udělat skladbu, kterou by chtěl hrát Doc Scott. A vznikla How You Make Me Feel. Líbí se mi její tajemná atmosféra, kterou mám hodně spojenou s drum & bassem z období kolem přelomu tisíciletí. Basová linka, zvuky v pozadí a celková nálada dokážou během pár vteřin připomenout nejenom určitou dobu, ale i mé osobní životní období. 

Z původně docela skromného plánu se nakonec stala jedna z jejich nejzásadnějších věcí.

A když už jsme u pohodovějších věcí, nemůžu vynechat M.I.S.T. – Jam Hot a Outerspace. Jam Hot je příjemně plynoucí liquid, zatímco Outerspace má v sobě spoustu energie a hravosti. Obě skladby vyšly společně na Soul:R v roce 2003. 

Zajímavý příběh vzniku má M.I.S.T. vs High Contrast – 3AM. Pochází z období, kdy vedle tehdy hodně výrazného tvrdšího drum & bassu sílila také melodičtější a hudebnější větev. Když byl High Contrast v Manchesteru kvůli hraní, Marcus a ST Files si jej pozvali do studia a ze společného setkání nakonec vznikla tahle pecka. I dnes působí lehce a přirozeně. 3AM vyšla na Soul:R na konci roku 2002 v rámci Soul:ution Series 1, Part 2. 

Hodně rád mám také Moonwalk z roku 2000. Vyšel na sedmivinylové kompilaci Aftermath (Essential Rewindz) od Renegade Hardware a mám ho doma i na vinylu. Moonwalk je krásně svižná věc, plná atmosférických samplů a drobných detailů. Strukturou je oproti jiným skladbám jednodušší, zároveň ale techničtější. I po letech se mi líbí, kolik se toho v ní děje.

Hodně rád mám také Universe z roku 2001. Těžko se mi hledá lepší slovo než "naléhavá". Celou dobu ve mně vytváří pocit, že se někam žene, přesto není agresivní. Když pak Metalheadz v roce 2020 vydali remaster celé desky Universe / Lose Control, udělalo mi to velkou radost.

Určitě bych nechtěl vynechat ani Revolution. Pro spoustu lidí u nás bude tahle skladba spojená s mixem Shadowbox Mixed By Koogi, který vyšel v roce 2002 jako příloha časopisu Tripmag. Revolution je v něm třetí skladbou a i pro mě patří mezi věci, které si s tehdejším zvukem hodně spojuji.

Sama skladba pochází z roku 2001 a vyšla na Renegades Of Funk Vol. 1. Je to další z těch věcí, na kterých je slyšet, jak široký záběr tehdy Marcus Intalex a ST Files měli – pořád hluboký a atmosférický drum & bass, ale tentokrát s trochu temnějším a naléhavějším nádechem.

Do podobného období patří Nightfall, která zase ukazuje klidnější a pohodovější stránku jejich tvorby. Vyšla na Renegade Hardware v rámci The Harder They Come – Part One.

Po půlnoci jsme sami sebou

Samostatný odstavec si u mě vysloužila Un-Cut – Midnight (M.I.S.T. VIP Remix).

Un-Cut tvořili Future Cut společně se zpěvačkou Jennou G a Marcus Intalex s ST Files předělali Midnight do drum & bassové podoby už v roce 2001. O dva roky později vznikla ještě výraznější VIP verze, která je moje nejoblíbenější.

Krásný vokál, emoce, výborná atmosféra a přitom pořád dost energie. Celá skladba je vlastně o okamžiku, kdy skončí běžný den a člověk začne skutečně žít – noc, hudba, svoboda, ztracení se v rytmu. U podobných skladeb se mi těžko hledá nějaký odbornější rozbor a ani ho hledat nechci. Prostě mě baví i po více než dvaceti letech.

Společná tvorba Marcuse Intalexe a ST Files se postupně rozvolnila a oba se začali více věnovat i vlastním projektůmST Files například začal společně s Calibrem vydávat jako St.Cal, všichni tři pak fungovali jako Mist:i:cal a ještě v roce 2007 vyšlo jejich společné album The Eleventh Hour. Za Soul:R původně stáli Marcus a ST Files společně; Calibre později vzpomínal, že se časem stále více stávalo Marcusovou záležitostí.

Když se Marcuse v roce 2011 přímo ptali, proč na albu 21 ST Files chybí, vysvětloval to velmi obyčejně: Lee se přestěhoval, rekonstruoval dům a studio, narodilo se mu dítě a více času věnoval rodině. Marcus zároveň říkal, že spolu chtějí v budoucnu zase něco udělat.

Jeden z prvních vinylů Rebellions

Marcus se docela zajímavým způsobem objevil také u samotných začátků Rebellions.

V únoru 2005 koupil Broňa alias Nex svoje první gramofony. Formálně byly samozřejmě jeho, v reálu je ale začala používat prakticky celá tehdy vznikající Rebellions Crew. Ke gramofonům dostal balíček deseti vinylů a mezi nimi byla Marcus Intalex – Zumbar / Temperance.

Z obou stran mě mnohem víc bavila Temperance. Hráli jsme ji a měli ji rádi, ale v té době jsme si vůbec neuvědomovali, jaký poklad jsme vlastně s těmi prvními gramofony dostali.

Dnes mi přijde hezké, že jedna z prvních deseti desek, které jsme měli společně k dispozici, byla zrovna od Marcuse Intalexe a že se jeho hudba dostala do bagu Rebellions prakticky zároveň s prvními gramofony.

Soul:R a hudba podle sebe

Do Marcusova příběhu samozřejmě patří Soul:R, label, který založil společně se ST Files v Manchesteru v roce 2001. Postupně přes něj vycházela hudba Calibra, DRS, Klutea, dBridge, S.P.Y., LSB a spousty dalších producentů. Kolem labelu vznikly také klubové noci Soul:ution.

Na Marcusovi mě při čtení starších rozhovorů zaujala jedna věc. To, jak jeho hudbu vnímám dnes, docela odpovídá tomu, jak o ní mluvil už tehdy.

V rozhovoru pro český Shadowbox v roce 2006 říkal, že hudbu dělá hlavně proto, aby se v ní realizoval. Dokončoval skladby, do kterých cítil, že vložil sám sebe, ve studiu hledal nové nápady a chtěl, aby jednotlivé věci měly vlastní charakter. Zajímal se o hudbu, která byla náročná, nepředvídatelná a něčím zajímavá.

Hodně důležitý pro něj byl Calibre. Ve stejném rozhovoru o něm mluvil jako o člověku, který mu pomáhal držet zájem o drum & bass. Jejich propojení je slyšet například v Meltdown, jedné z mých oblíbených věcí z Marcusova alba 21. Je to krásně našláplá liquidová věc, zároveň ale dost hluboká a melancholická.

Že jim společná práce ve studiu fungovala velmi přirozeně, dokládá i Marcusova pozdější vzpomínka. Při jedné z Calibrových návštěv Manchesteru spolu během dvou dnů vytvořili pět skladeb. Marcus o něm přitom mluvil s obrovským respektem a s nadsázkou říkal, že vedle Calibra má někdy pocit, že mu produkčně ani nestačí. 

Album vyšlo v roce 2011 a Marcus na něm spolupracoval také s DRS, S.P.Y. a dalšími producenty, se kterými se během své kariéry potkával. V rozhovoru pro Techno.cz z té doby už zároveň otevřeně mluvil o tom, že ho to začíná táhnout k houseu a technu a že změna tempa mu pomáhá získávat nové nápady.

Marcus Intalex v Česku

Do Česka se Marcus během let vracel opakovaně. Poprvé ho máme dohledaného 11. dubna 2003 v pražské Roxy na společné noci In Da Bush a Shadowboxu. Do Roxy se vrátil v roce 2006 a znovu v roce 2011 v období vydání alba 21. V říjnu 2008 proběhla na brněnské Flédě vůbec první česká Soul:ution Night s Marcusem, Alixem Perezem, Lynxem a DRS. V roce 2010 pak na Let It Rollu ve Starých Ždánicích hrál na Radio 1 Take Control stage hned po Calibrovi a ještě v prosinci 2015 vystoupil v pražském Crossu.

Pro Rebellions má ale z jeho českých návštěv největší význam Hradhouse 2009. 

Hradhouse 2009: na jednom pódiu s Intalexem

Na festivalu Hradhouse 2009 hráli na drum & bass stage Makoto s MC Deeizm a Marcus Intalex. V programu byli také X.Morph a Gandhi, přičemž náš Gandhi doplňoval X.Morphův set živou violou.

Pro Rebellions je na tom zajímavé hlavně to, že jsme se dostali na stejnou stage s člověkem, jehož desku jsme měli o několik let dříve mezi úplně prvními vinyly.

Virgo po patnácti letech

Z pozdější Marcusovy tvorby mám hodně rád Virgo z roku 2011. Působí na mě vzletně, lehce a nadýchaně. A je to také pěkný příklad toho, jak se u mě některé skladby po letech znovu objeví.

Občas při přípravě setu narazím na starší věc, kterou jsem dlouho nehrál, a najednou mám pocit, že se přesně hodí na určité místo, takže jsem ji v srpnu 2026 nakonec zahrál i na Rebellions Open Airu.

Patnáct let po vydání mi pořád přišla dost dobrá na to, aby zapadla mezi ostatní hudbu v setu.

Sun and Bass 2016: set, který mi zůstal v hlavě

Nejsilnější osobní vzpomínku na Marcuse mám ze Sun and Bass 2016 na Sardinii, kde byl pravidelným hostem. Marcusovi bylo už pětačtyřicet a vedle většiny ostatních DJs na mě působil spíš jako starší pán. Dnes mi ta vzpomínka přijde docela úsměvná, protože byl tehdy jen o rok starší, než jsem teď já.

Už při Calibrově setu, který hrál před Marcusem, jsem si vychytal parádní vyvýšené místo, odkud byl výhled na celou stage a zároveň dost prostoru na tanec. Když začal Marcus hrát, očividně ho styl předchozího setu nijak nesvazoval. Hrál jednoduše podle sebe a fungovalo to skvěle.

Když se dnes podívám na dochovaný tracklist, je vidět, že se starší věci míchaly s tehdejší novou produkcí a několik různých podob drum & bassu spolu fungovalo v jednom setu. Mezi nimi byla i jeho vlastní Step Forward, temnější, deepová drum & bassová skladba.

Zajímavé je i to, že Sun and Bass měl Marcus rád dlouhodobě. V rozhovoru z roku 2011 ho uvedl mezi festivaly a místy, na které se pravidelně těšil.

Trevino: návrat k houseu a technu

House a techno se v Marcusově tvorbě postupně objevovaly stále víc a nakonec pro ně začal používat jméno Trevino.

Když si zpětně přečteme jeho rozhovor pro Shadowbox z roku 2006, tenhle vývoj vlastně nepůsobí překvapivě. Už tehdy říkal, že house vždycky miloval a po letech drum & bassu má chuť zkusit něco úplně jiného. O pět let později mluvil podobně – změna tempa mu podle něj pomáhala vracet se do studia s novými nápady.

Při poslechu několika Trevinových skladeb mě nejvíc zaujalo, že jsou mezi sebou poměrně rozdílné.

Backtracking střídá dvě nálady. Část skladby na mě působí hravě až vesele, zatímco pasáž uprostřed má mnohem melancholičtější náladu.

Exotica mě něčím vrací do devadesátých let. Revolve jde víc do hloubky a atmosféry a hodně se mi líbí. Defektor Dub už se podle mě pohybuje skoro někde na hranici techna.

Zajímavý je také Goldie – Inner City Life (Trevino Remix). Jednu z nejznámějších drum & bassových skladeb Marcus přenesl do úplně jiného tempa a prostředí. Výsledek je našláplý house a zároveň zvláštní spojení jeho dvou hudebních světů.

Celkově mi Trevino sedí hlavně tím, že skladby působí promyšleně a mají vlastní atmosféru. Některé mě bavily víc, některé méně, ale při poslechu mám podobný pocit jako z Marcusova drum & bassu: hudbu si stavěl tak, jak ji v danou chvíli cítil.

Do Marcusova pozdějšího období zapadá také jeho stěhování do Berlína v říjnu 2015. Do města jezdil pravidelně už od začátku tisíciletí a dlouho ho lákalo si tam život vyzkoušet. V Manchesteru tehdy bydlel v Urmstonu a sám říkal, že se postupně trochu izoloval – za přáteli a městským životem musel jezdit autem. Berlín mu v tomto směru vyhovoval víc a pro člověka, který stejně většinu víkendů cestoval za hraním, byla důležitá hlavně dostupnost letiště. 

Se stěhováním se pojí i jedna docela sympatická zajímavost. Marcus měl vedle hudby velkou zálibu v golfu, který v Anglii hrával klidně čtyřikrát nebo pětkrát týdně. V Berlíně se na hřiště dostával podstatně méně a sám tehdy s nadsázkou říkal, že si stěhováním vlastně vybral hudbu.

Golf se přitom promítl i přímo do Trevina. Jméno si vybral podle svého oblíbeného golfisty Lee Trevina, vlastní label pojmenoval Birdie a album Front mělo devět skladeb stejně jako první polovina osmnáctijamkového hřiště. Druhá devítka měla následovat jako Back. Front vyšlo v roce 2016, zatímco Back už za Marcusova života vydat nestihl a album nakonec vyšlo posmrtně v roce 2023. Velká část tohoto materiálu vznikala během jeho pobytu v Berlíně.

Zkouška času

Když se na Marcusovu tvorbu dívám zpětně, uvědomuji si hlavně to, jak dlouho mě vlastně provází. Od 9 by 9 nahraného z rádia na kazetu přes Temperance mezi prvními deskami Rebellions až po Sun and Bass a Virgo, které jsem letos znovu vytáhl do setu.

Zůstala po něm spousta hudby, která podle mě úspěšně prošla zkouškou času. Ať už pod jménem Marcus Intalex, společně se ST Files nebo jako Trevino, vždycky je z ní cítit, že si šel svou cestou. A přesto dokázal svou hudbou oslovit obrovské množství lidí.

Marcus Kaye zemřel 28. května 2017 ve věku 45 let.

autor: Jamamba