💥 Report: Majáles VŠB - Beánie - Ostrava - 10.5.2007

Dne 10. května byla studentská Ostrava na nohou. Ve městě se totiž konaly hned 2 majálesy zároveň. Jeden na kolejích vysoké školy báňské a druhý v centru u výstaviště Černá louka. Pojďte se se mnou podívat, jak to na obou majálesech vypadalo.

Báňský majáles startoval už od deseti hodin ráno na dvou stagích. Na té hlavní hrály různé skupiny a na druhé se střídaly taneční styly od hip hopu, přes break beat až po dnb. Já si svůj studentský svátek rozjel při poslechu mojí oblíbené skupiny Tam-Tam Orchestra. Jde o kapelu stavící hlavně na rytmice a latinsko amerických motivech a jejichž projev je až nakažlivě optimistický. Během poslechu nás dokonce vyhmátli reportéři ČT lovící ukázku do večerních zpráv. Pak jsem se přesunul na vedlejší stage, kde se postupně rostoucímu obecenstvu pouštěl hip-hop. Hrála zde djka Kika, kterou pak vystřídal Orion spěchající do centra, kde měl ten den ještě jednou vystupovat. I já jsem se pak docela brzo rozloučil s tímto majálesem a vyrazil do konkurenčního centra, kde se sice platilo vstupné, ale přece jen tam byl program více lákavější.

Na Beánie jsem dorazil asi o půl páté. Na hlavní stagi byla zrovna pauza, takže jsem šel omrknout šapitó stage, čímž jsem opět vychytal Oriona. Ale tentokrát nejen ho. V docela zaplněném stanu předváděli svoji show Peneři Strýčka Homeboye. Většině se to muselo líbit. Hodně lidí si totiž společně s MCky rapovalo jejich texty a vypadali, že by v případě potřeby mohli klidně zaskočit. Po několika skladbách jsem se přesunul k hlavnímu pódiu.

Tam jsem vychytal úplně celé a skvělé Skyline. Tato breakbeatově elektronicky laděná kapela to do lidí pumpovala, co to šlo. Z jejich vystoupení mě asi nejvíc bavilo sledovat zpěvačku, která, když bylo potřeba, přispěchala doplnit píseň svým zpěvem a po celou dobu se u toho neúnavě usmívala a tancovala. Koukal jsem, když si během hraní dokonce vystřihli kus jedné písně od Beatles.

Po Skyline jsem se rozhodl vypátrat druhou stage. Když jsem se k ní přibližoval, už z povzdálí jsem slyšel známou Nejlíp jim bylo od Mňágy & Žďorp. Zrychlil jsem tedy krok, ale ke své smůle jsem zjistil, že je to už jejich poslední písnička. Stihl jsem jen zaznamenat, že ji hrají v malinko upravené podobě. Trošku zklamaný jsem to tedy otočil a zamířil opět do šapitó, které v tu chvíli bylo jediné místo, kde se hrála muzika.

Uvnitř zrovna hráli pražští hip hopoví WWW, v podstatě legendární skupina, která byla dlouho rozpadnutá, ale v hip hopu byli určitě ve své době jedněmi z průkopníků tohoto stylu u nás. Nevím jak a proč se dali zase dohromady, každopádně udělali dobře. Na jejich vystoupení jsem se opravdu těšil, přestože jejich tvorbu znám spíš jen z kompilací a nikdy se mi nepodařilo sehnat jejich celé album. Myslel jsem, že ostatní na tom musí být stejně, ale dost mě udivilo, když jsem na několika lidech sledoval precizní znalost textů. Na první dojem totiž WWW nezní příliš líbivě, ani podobně jiným hip hopovým uskupením co znám, projevem a myšlenkou ale rozhodně působí profesionálně a neotřele. Vydržel jsem na nich tedy až dokonce, abych se pak plynule přesunul na druhou stage. 

Plynulý přesun se však změnil ve spěch, protože tam už hráli Mig 21, které jsem chtěl původně stihnout nejlépe od začátku. I tak jsem ale slyšel několik známých písní jako Slepic Pírka nebo Skejt. Pauzy mezi písněmi opět vtipně vyplňoval zpěvák Jiří Macháček. Dost mě například pobavil, když o Mig 21 mluvil jako o "původně striptérském uskupení". Nechyběla ani vzpomínka na nešťastné působení našich hokejistů na šampionátu v Rusku s poučením, že: "vyhrávat umí každý ale umět prohrávat je ještě důležitější", načež si všichni zúčastnění společně zazpívali českou hymnu.

Pomalu se začalo stmívat a já si předčasně začal zahřívat co nejlepší místo na hlavní stagi, kde začínali ladit Tata Bojs. K této skupině mám totiž zvláštní citový vztah, hlavně z dřívějších let života. Když si nástroje konečně naladili, náhle zmizeli k překvapení všech z pódia. Záhy jsme ale pochopili, že záměrně. Následovalo kratičké intro k novému albu a stejnojmenná píseň z něj Kluci kde jste?. Z nového alba hráli asi polovinu všech písní, dostalo se však i na mnohem starší skladby jako B.M.O, Attention Aux Hommes!, Geometrická a Jednotku času. K mému překvapení docela vypustili skladby z Nanoalba, ale to asi proto, že je i dle jejich vlastních slov album koncepční, či-li skladby z něj nejlépe vyzní společně, protože tvoří dlouhý příběh. Případné přídavky překazil výpadek proudu a já se šel raději rovnat do šapitó, kde měl co chvíli po Koogim zahrát LTJ Bukem se svým dvorním MC Conradem. 

Koogi už závěrem setu dobře ladil publikum na Bukema, doplňovali ho 2 MCs. O koho ale přesně šlo bohužel nevím, jeden z nich byl možná Junior Red (známý třeba ve spoluprácí s djem Aphroditem), ale přece jen se v MCs natolik nevyznám, abych to mohl potvrdit najisto.

Bukem se chvíli seznamoval s technikou, a pak už s přehledem a se sto procentní přesností servíroval lidem svůj intelligent dnb. Šlo o novější produkci bez vokálů, pravděpodobně, aby lépe vynikl MC Conrad, který snad v každém breakdownu burcoval lidi k odezvě nebo se prostě jen ubezpečoval, že se nám set líbí. Jednotlivé skladby byly rytmicky spíše rovné s táhlými bassovými linkami a ne tak oldskoolové, jak je známe z jeho prvních setů.

Ke konci jsem ještě rychle odskočil na dobře naladěné Dog Eat Dog. Zpěvák často mluvil k lidem, něco pověděl ke každé skladbě a v podstatě už před začátkem koncertu zprovoznil svůj mikrofon za pomoci publika. Ačkoli jsem nikdy nebyl jejich zarytým příznivcem a jejich tvorbu nijak zvlášť neznám, jejich koncert ve mně zanechal dobrý dojem a klidně bych na ně zašel v budoucnu znovu.

Po půlnoci jsem se ještě vrátil do šapitó na Sayka. K mému údivu tam již bylo poměrně málo lidí, takže nebyl problém zaujmout pohodlné místo hned ve předu u hrazení. Sayko hrál z notebooku, a řekl bych, že i hodně vlastní produkci. Znělo to trošku jinak, než před týdnem na majálesu OU, ale rozhodně ne méně kvalitně. Pořadatelé během jeho výstupu dokonce zrušili kouřové efekty, které tam v průběhu celého majálesu neúnavně vypouštěli, takže pro mě konečně nebyl problém vytvořit nějakou pěknější fotku. K jeho nevoli i zbylých tance chtivých zájemců však byl v 1 hodinu nucen nečekaně set ukončit a jelikož ve stejnou dobu skončili Dog Eat Dog na hlavní stagi, odebrali se všichni svorně směrem do města.

Celkově to byl určitě povedený majáles. K pohodlí přispěli třeba 2 velkoplošné projekce a solidní kvantita výčepů. Vyčetl bych snad jen žádné lavečky v objektu, takže sednout se dalo jen na zem, v lepším případě na patník, a také více stánků by nebylo příště od věci, protože se tak čekali neskutečně dlouhé fronty na jídlo.

článek vznikl za podpory www.poslouchej.net

autor: Jamauba