🗣️ DJ Gotia – povídání o StonedRaiderz, Daemon Sound Squad a letech za gramofony

Od prvních zlomených beatů přes legendární open airy až k tichému uzavření jedné éry. Gotia patřil k lidem, kteří formovali drum & bass ve Šternberku a okolí – ne jako hvězda, ale jako hybatel, organizátor a DJ, který to dělal srdcem. V rozhovoru vzpomíná na začátky, vrcholy i utlumení činnosti StonedRaiderz, klíčové akce, společné cesty s Rebellions i projekt Daemon Sound Squad. A taky na to, proč je v pořádku v určitém momentu změnit rytmus.

I. Od hip hopu ke zlomeným beatům

Jamamba: Pamatuješ si úplně první moment, kdy tě elektronická hudba fakt chytla? Kdy sis řekl, že tohle je ono?

Gotia: Ten moment si pamatuju úplně přesně. Hradhouse 2001. Jel jsem s partou, která poslouchala house, já byl tehdy především hiphoper 😁. Cesta na hlavní stage vedla okolo malého punkového DnB pódia. Tam jsem se zasekl a ráno mě vyzvedli. Ten večer začala moje láska ke zlomeným beatům a k elektronické hudbě obecně.

Jamamba: Jak vypadal tvůj úplně první kontakt s DJingem a gramofony?

Gotia: Nejdřív to bylo pouštění hudby z CD. První kontakt s gramofony jsem měl u kámoše Yrkr doma. Později mi na koleje půjčil gramce DJ Wenia a dal mi i pár cenných rad do začátku. Svoji DJ kariéru datuju od ledna 2003. Trénoval jsem v Barumbě nebo ve studiu u Zaga. Technics 1210 jsem si koupil v roce 2005 — a mám je dodnes.

Jamamba: Kdo tě v tom období nejvíc ovlivnil?

Gotia: Z Olomouce jsem se znal s Weniou, který mi hodně poradil. Určitě musím zmínit kluky z Barumby, že nás nechali trénovat v klubu. Zag a jeho olomoucké studio, Milan z Metra. Modla byl samozřejmě Sayko. Jeho hláška "200× dvě hodiny a budeš něco umět" byla hodně motivační. A taky byl jeden z mála, kdo mi řekl na rovinu, že moje hraní stojí za hovno a musím makat. To byly zásadní momenty, které mě posunuly dál.

Jamamba: Jak konkrétně proběhlo seznámení se Saykem a Weniou? Už tehdy to byly velké osobnosti scény.

Gotia: S Weniou jsme se poznali přes školu a společné známé v Olomouci. Má přehled, je to výborný DJ. Naučil mě základy, jak vůbec míchat DnB. Dle mého pojetí musí být DnB set strojově přesný a díky Weniovi jsem se k tomu snažil přiblížit. Tvrdil, že správný DJ srovná desky za 16 dob — takže jsem se snažil míchat rychle 😉. Se Saykem to byla shoda okolností přes společné kámoše. Kluci z Barumby byli jeho známí z Břeclavi, takže netrvalo dlouho a představili nás. Sayko je podle mě nejlepší DJ u nás a jeho rady se cení. Seznámil mě s pár lidma, třeba s DJem Overflow (Adamem), který prodával desky. Sayko říkal věci na rovinu, nemazal med kolem huby. A když dostaneš kritiku od nejlepšího, můžeš se z ní poučit. Jednoduše mi vysvětlil, že DJ je v klubu od toho, aby bavil lidi.

II. Když se ve Šternberku začaly lámat beaty

Jamamba: Jaký byl tehdy Šternberk z pohledu party života?

Gotia: Ve Šternberku se hrál hlavně house. Za zakladatele DnB scény si dovoluji považovat sebe. První byla klubovka Drumathic. Zlomem byl open air Tankodrum, na který navázali další párty (Freehouse, S-O-S Free Fest). Nicméně Tankodrum to celé začal a nakonec přežil všechny ostatní šternberské párty. První ročník byl totální punk, jak to má být. Krásný vzpomínky. Od roku 2006 jsme přidali Bike and Water afterparty — taky legendární mejdan. Před náma nic moc a po nás v podstatě taky nic.

Jamamba: Proč byl právě Sapér základnou pro Drumathic?

Gotia: Sapér byla naše oblíbená hospoda. Když se majitel Břeťa přestěhoval do nového prostoru, otevřela se možnost dělat vlastní párty. Nakonec z toho byla dlouhá spolupráce a Rebellions tam byli častými hosty. Drumathic se Saykem v roce 2008 bylo asi nejlepší vydání ever. Párkrát jsem pořádal akce i v Pálavě, ale byl to spíše diskotékový prostor. Sapér měl blíž ke klubu. Měl jsem to tam rád.

III. StonedRaiderz — vznik a směřování

Jamamba: Jak vznikli StonedRaiderz a odkud se vzal název?

Gotia: Jednoduše — parta kámošů se chtěla spojit pod jednu hlavičku. Název je podle skladby od Cypress Hill. Zakládající členové byli Gotia, Jose24 a Bop. První společné vystoupení bylo na Tankodrum 2 v roce 2005.

Jamamba:  Odkud ses vlastně znal s Jose24 a Bopem? Já měl dlouho za to, že zakladatelé jste byli hlavně ty a ahZ. Musela to být předzvěst osudu, protože s Bopem jsem se znal z kolejí VŠB v Ostravě. I když tam byl, myslím, jen půl roku, zanechal tam po sobě nesmazatelnou stopu 🙂 

Gotia: Kluci z Prostějova byli moje tehdejší DnB parta, takže spolupráce s nimi byla tak nějak nasnadě. ahZ byl kámoš ze školy, který se k nám přidal. Tím, že je z Prahy, se pak asi přirozeně přesunul pod jiné hlavičky. I když se naše hudební cesty postupně rozešly, pořád je to náš kámoš 😉 a hudebně to dotáhl určitě nejdál. 

S Pepou (Jose24) jsme se poznali na brigádě při nočním stěhování Kauflandu v Prostějově. Vyrazili jsme tam s Péťou ještě jako studenti. Domluvili jsme se, že se znovu potkáme na nejbližší drum and bass akci v Barumbě. A fakt jsme se tam potkali. Od té doby se datuje naše přátelství i společná láska k DnB. Když jsem začínal hrát, byl pro mě Prostějov základnou. Ve Šternberku tehdy drum and bass nikdo nehrál, takže i začátky StonedRaiderz jsou hodně spojené právě s Prostějovem. 

ahZ byl spolužák  a tak nějak přirozeně se k nám přidal. Jestli si dobře pamatuju, k DnB se dostal později než já. Předtím pouštěl spíš downtempo z CD — vystupoval tehdy jako Mr. Slowly.

Jamamba: V archivech jsem dohledal, že vás v jednu chvíli bylo dokonce devět. Jak se tak velká crew udržovala pohromadě?

Gotia: Postupně se přidali další: Sethi, Proky, později Mireau.. Některým byla crew málo progresivní, což byl fakt 😁 tak zase odešli.

Jamamba: Měli jste v rámci crew nějakou vlastní představu, co by měli StonedRaiderz znamenat? Měli jste ambice někam se posunout nebo něčeho dosáhnout?

Gotia: Když se na to dívám zpětně, naše největší mínus byl marketing. Radši jsme se věnovali hraní a produkci akcí a neuměli jsme o sobě psát — o tom, "jací že jsme to borci". Základním subžánrem byl techstep. Je to vlastně škoda, protože třeba Sethi měl nejlepší zvuk široko daleko, ale self-promotion pro něj nikdy nebyla priorita.

Než se k nám přidal ahZ a Mireau, tak jsem paradoxně ty "největší měkoty" hrál já 🙂 Na druhém konci spektra byl Proky, který to ve své době řezal úplně neskutečně.

Chtěli jsme hlavně hrát kvalitní DnB a pořádat akce. Myslím, že jsme byli v regionu dost produktivní a něco po nás zůstalo.

Jamamba: Proč ti tehdy říkali "guru"?

Gotia: Bylo to jen v rámci crew. Asi proto, že jsem byl hlavní hybatel. Autorem přezdívky byl Bop. 

IV. Dozrávání a uzavření éry StonedRaiderz

Jamamba: Kdy jsi začal cítit, že crew dosáhla svého vrcholu — a kdy ses naopak začal smiřovat s tím, že se tahle etapa pomalu blíží ke konci?

Gotia: Každá etapa má svůj začátek, vrchol a konec. Platí to pro StonedRaiderz, pro akce i pro moje hraní obecně. A je to tak správně. Člověk, který ve čtyřiceti pěti dělá to samé co ve dvaceti pěti, podle mě promrhal dvacet let života.

Jamamba: Co bylo podle tebe hlavním důvodem rozpadu, nebo spíš postupného utlumení činnosti crew?

Gotia: StonedRaiderz vznikli v roce 2005, vrchol jsme měli zhruba kolem roku 2010 a pak to šlo postupně dolů. Nikdy jsme činnost oficiálně neukončili, ale životní cesty se částečně rozešly. Pro mě byl zásadní zlom narození dětí. Vnitřně jsem cítil, že je potřeba se posunout jinam. Hraní jako takové je super, ale nedovedu si představit, že bych dál žil klubovým životem. V životě dostaly prioritu jiné věci — a je to tak správně. Myslím, že většina z nás to má podobně. Když se dnes potkáme, jsme pořád kámoši, kteří si mají co říct.

Jamamba: Naskočí ti dnes z té éry nějaký moment jako první, když si na StonedRaiderz vzpomeneš?

Gotia: Asi nemám jeden konkrétní moment. Spíš nás spojovala chuť hrát drum and bass ze staré školy, aniž bychom cítili potřebu dělat to komerčně. Všechna naše hraní i akce se nesly v pohodové atmosféře — a to je možná to hlavní, co mi zůstalo.

V. Akce, které formovaly cestu

Jamamba: Pojďme teď projít několik akcí a festivalů, které pro tebe byly v různých obdobích zásadní. Začneme Glastonbury festivalem – jak ses tam vlastně dostal a co tě na něm zasáhlo nejvíc?

Gotia: Měl jsem možnost ho absolvovat třikrát, v letech 2003–2005. Sehnali jsme tam práci a mohli se stát součástí něčeho, co pro nás tehdy bylo naprosto neuvěřitelné. Dokud to nezažiješ, těžko se to popisuje. Je to obrovský festival — a ještě větší je jeho spirit. Pracovali jsme v kuchyni pro staff, takže jsme byli u samotných příprav, zažili celý průběh festivalu i následný úklid.

To, že jsem si tam dvakrát zahrál, byla už jen třešnička na dortu. Jednou jsem hrál ve stánku, kde měli gramofony, podruhé ve vinyl shopu v sobotu v noci, kdy je na festivalu nejvíc lidí. Punk, skvělý zážitek. V průběhu hraní šel kolem nějaký borec a spontánně se přidal jako MC. Přesně ten spirit festivalu.

Cestoval jsem do Anglie s malou taškou desek "kdyby náhodou" — a ono to prostě vyšlo. Asi není moc lidí, kteří by si mohli říct, že hráli na Glastonbury. 🙂

Jamamba: Tankodrum – jak vznikl tenhle nápad a co ti ten projekt dal?

Gotia: Tankodrum začal jako freeparty a snažili jsme se ho v tom duchu držet i dál. Zvládli jsme jedenáct ročníků, ten první proběhl v roce 2004. Předtím nebylo nic. Inspirací byl CzechTek a Glastonbury. Museli jsme se všechno naučit od nuly — sehnat kontakty, stany, naučit se dělat bar. První rok jsme dělali úplně všechno, včetně obsluhy za barem. Lidi přišli, podařilo se přemluvit hlídku PČR, aby akci nechala běžet. Bez povolení, bez podpory — čistá freeparty. A přitom nikdo nedělal bordel, lidi si akce vážili.

Pro mě byl Tankodrum srdcová záležitost. Každý rok se dělala originální trika, mělo to vlastní styl. I když jsme se několikrát stěhovali, první dva ročníky proběhly přímo na tankodromu. Tankodrum je legenda.

Ještě jedna poznámka na závěr. To, jak dobře to fungovalo, dokazuje jeden fakt: Tankodrum to celé začal, Bike and Water to ukončil. Od té doby už ve Šternberku žádná open air party nebyla. Asi není úplně jednoduché udělat fungující festival na zelené louce. 🙂

Jamamba: Drumathic – co bylo na tomhle období pro tebe nejsilnější?

Gotia: Drumathic. Moje klubovka. Začalo to úplně klasicky. Jsi DJ, nemáš kde hrát, tak si uděláš vlastní akci. Jak mi potvrdíš, dřív to tak fungovalo. Pozveš kámoše, oni ti to vrátí — a tak se dostaneš ke hraní.
U Sapéra byl skvělý prostor, mělo to atmosféru. V podstatě jsem se tam naučil hrát. Asi největší top bylo vydání se Saykem, které jste nedávno sdíleli. Hospoda byla plná a pařila do poslední volné ruky i nohy.

Upřímně ani nevím, kdy byl poslední díl. Sapér postupně měnil majitele, ale Drumathic jsme drželi pořád — možná až do úplného uzavření podniku.

Jamamba: Z klubového prostředí se pak přirozeně přesuneme k něčemu mnohem většímu. Jak vlastně vznikl projekt Bike and Water a co tě na něm bavilo nejvíc?

Gotia: Bike and Water navázal na Tankodrum a kombinoval extrémní závody ve skocích na kole do vody s večerní afterparty. V podstatě šlo o dvě akce v jednom dni a celková návštěvnost v součtu přesahovala 1500 lidí. Pokud mluvíme o afterparty, postupně se nám dařilo zvát čím dál lepší a známější DJs — absolutním vrcholem byl jednoznačně Chris.Su. I přesto jsme si ale pořád drželi náš styl. Všechno probíhalo v pohodové atmosféře a podle toho jsme si vybírali i hosty. Naprosté většině DJs se u nás líbilo, rádi si zahráli a neměli žádné hvězdné manýry. A to se cení.

Jamamba: Jak bys popsal atmosféru celé akce? Skoky do vody, adrenalin, hudba… muselo to být hodně specifické. (Já osobně jsem zažil hlavně afterparties.)

Gotia: Byli jsme originální a dělali jsme to srdcem — a bylo to znát. Dařilo se nám dobře spolupracovat s partnery i s městem Šternberk a akci jsme neustále posouvali dál. Nakonec jsme zvládli dvanáct ročníků, přičemž ten poslední proběhl v roce 2017.

Jamamba: A jaký byl konec téhle éry? Podobný jako u StonedRaiderz, nebo úplně jiný?

Gotia: Konec byl vlastně jednoduchý. Došli jsme do bodu, kdy nám to přestalo dávat smysl. Vytratil se entuziasmus, se kterým to musíš dělat — a pokud ho nemáš, jde to poznat. Pak už máš v zásadě dvě cesty: buď to dělat pro peníze, nebo s tím skončit. A my si vybrali tu druhou. Přestalo nás bavit dělat akce pro stále mladší návštěvníky, kteří neměli respekt ani k nám, ani k samotné akci. Nechceš řešit jejich průšvihy. Na začátku nebylo nic a lidi byli vděční, že se vůbec nějaké akce dějí. Většinu z nich jsme osobně znali. To se postupně vytratilo a nás to prostě přestalo bavit. Beru to jako přirozený lidský vývoj.

VI. StonedRaiderz a Rebellions — když se cesty protnou

Jamamba: Vzpomeneš si, jak ses poprvé dozvěděl o Rebellions Crew — a kdy jsi začal cítit, že si spolu lidsky i hudebně sedíme? Ať už šlo o první pozvání do Šternberka, společné hraní nebo prostě o pocit, že to funguje.

Gotia: Popravdě si úplně nevybavím ani první společné setkání, ani první hraní. Nicméně už od začátku jsme si sedli především lidsky, což je podle mě základ dobrých vztahů. Jsme ze stejného regionu, bavila nás stejná hudba a stejný koníček — asi se nešlo minout

Postupem času se z nás stali dobří kámoši, což trvá dodnes. Sedli jsme si i v pohledu na hudbu, kterou jsme chtěli hrát, a proto docházelo k častým setkáním na akcích — ať už ve Šternberku, nebo v Uničově. Asi to máte spočítané líp než já, ale určitě těch akcí nebylo málo 😁

O Rebellions vždycky říkám, že jste poslední punkáči — dělali jste to ještě míň komerčně než já 😁
A je vidět, že Rebellions Open Air tu pořád je, i když už ne úplně pravidelně.

Jamamba: Bavil jsem se o tom s Czendou a první kontakt byl nejspíš přes kola a Olina Soldána, kdy se potkali nejprve ve skate parku v Uničově. Postupně se vytvořila banda bikerů, která jezdívala na střídačku tratě ve Šternberku, v Uničově na Šibeníku a na Bradle. Někde tam se to na začátku upeklo — a pak už to jelo.

Pro zajímavost ještě uvedu, že naše crew se vzájemně potkaly na celkem 69 akcích a na tu úplně první jsi nás pozval ty — byla to vánoční edice Drumathicu v roce 2005 🙂  

Gotia: Hudebně jste se posouvali, což je dané tím, že stále aktivně hrajete — to se o mně už úplně říct nedá. Každopádně jsem se s vámi vždycky moc rád viděl, pokecal, pustil pár kvalitních desek a pobavil nejednu generaci kluberů. Společných 69 akcí je fakt hodně. A obdivuju i vaši poslední aktivitu — dát všechny ty akce dohromady chce pořádné zapálení pro věc 🙂

Jamamba: V letech 2005–2007 jsi několikrát vystupoval i s MC Pawlee. Jak na tuhle spolupráci vzpomínáš — a jak obecně vnímáš MCs ve svých DJských začátcích?

Gotia:  S Pawlee jsem hrál jen párkrát a nazpívala vokály k mému prvnímu setu.

V té době to bylo určitě něco jiného a zajímavého. Byl to přesně ten moment, kdy to chtělo víc tlačit marketingově — potenciál tam byl. Nakonec to ale vyšumělo, stejně jako spousta jiných věcí v té době. Pokud jde o MCs, hodně mě bavilo hraní s Toshim. Za mě top MC. Věděl, kdy mluvit, a hlavně kdy mlčet. Sedlo si to hudebně i lidsky. S Toshim bych se rád znovu potkal a zahrál.

VII. Batyskaf 2008 — noc, která všechno stmelila

Jamamba: Jednu akci bych ale v našem povídání rád vypíchnul — a čekal jsem, jestli s ní nepřijdeš první sám. Byla to celkem nenápadná StonedRaiderz Night v klubu Batyskaf ve Žďáru nad Sázavou, v sobotu 26. 4. 2008. Shodneme se na tom, že to byla stmelující akce?

Jeli jsme společně autem celá parta, bylo zajištěné přespání a mohli jsme se poznat i mimo klubovou noc. Druhý den jsme si navíc udělali výlet na Zelenou horu. Pro zajímavost připomenu, že jsme tam jeli rovnou po páteční Epilepsii, kde jsme oba hráli po sobě v čase od dvou do čtyř ráno.

Gotia: Hraní ve Žďáru bylo vždycky super. Batyskaf jsem měl moc rád — vždycky tam byla atmosféra. Díky za tuhle vzpomínku, staré fotky mě fakt dostaly 😁 Hraní se spaním nebylo úplně časté a jako pravidelný řidič jsem to určitě ocenil. Stal se z toho výlet se vším všudy. Dobrá parta, v klubu do zavíračky a hudební produkce kompletně v naší režii. Výlet na Zelenou horu byl už jen bonus 😉

Myslím, že roky 2008 a 2009 byly asi nejproduktivnější období mé DJ kariéry. K hraní jsem tehdy směřoval velkou část své energie.

Jamamba: I my jsme to měli podobně. V letech 2007 až 2009 jsme vymetali jednu akci za druhou.

VIII. Daemon Sound Squad - když dvě cesty splynuly za čtyřmi gramofony

Jamamba: Pamatuješ si moment, kdy tě poprvé napadlo vytvořit projekt založený na hraní ve dvojici?

Gotia: První konkrétní moment už vzal čas, ale ta myšlenka ve mně postupně zrála. Na čtyři gramofony hráli kluci z Ostravy — Elvis a C.Phone — a zásadním impulsem pro mě byl set Marky & XRS na Glastonbury. Semínko bylo zaseto a pak už šlo jen o to najít správného parťáka — lidsky i hudebně. Myslím, že jsme si v obou směrech sedli a slovo dalo slovo… Daemon Sound Squad byl na světě 😉

Jamamba: Tak to jsme měli podobně — i pro mě byli Elvis a C.Phone aka Fatal Error velkou inspirací. Co ti tehdy přišlo na hraní ve dvojici tak lákavé?

Gotia: Jednoznačně posunout hraní na vyšší úroveň. Drum & bass na dva gramofony je fajn, ale když se do mixu dostanou tři desky najednou, je to ještě lepší. Mám rád strojově přesné sety a myslím, že nám se to dařilo. Šlapalo to a lidi to na akcích dokázali ocenit. Prostě jsme posouvali kulturu o kousek dál 😉

Jamamba: Proč jsi do dvojice vybral právě mě? Měl jsi nějakou záložní variantu? 😉

Gotia: Heh… záložní varianta nebyla 😁 Vycházelo to hlavně z osobní roviny a samozřejmě i ze stylu. V obou oblastech jsme se potkali. Za mě ideální volba 😉

Jamamba: Pro mě to byla tehdy obrovská výzva. Věděl jsem, že kdybych do ní nešel, pravděpodobně bych si to pak do konce života vyčítal. Vzpomeneš si, jak jsme došli k názvu Daemon Sound Squad?

Gotia: Variant bylo asi víc, přesný vývoj už si nevybavím. Vím ale, že jsem tam hodně tlačil to "Squad" 😁. Asi to bylo moje oblíbené slovo. A řešili jsme i to, jak to budeme psát. Nakonec z toho vypadlo Daemon Sound Squad.

Jamamba: Já si to pamatuju podobně 🙂 Já jsem tam zase tlačil to "Daemon" a v tom "Sound" uprostřed jsme se prostě potkali. Hraní na čtyři gramofony — jaký to byl pro tebe pocit? Já si pamatuju nervy před každým setem, ale po první skladbě vždycky opadly. Pak jsem si to užíval a i dvouhodinový set utekl strašně rychle.

Gotia: Překvapivě jsme poměrně rychle vychytali systém hraní. Drželi jsme se ho a ty sety fakt šlapaly technicky velmi slušně. Stres jsem měl před hraním obecně, ale časem jsem změnil nastavení v hlavě, začal se těšit a pak to šlo samo 😉 Měli jsme už něco odehráno a určitou technickou jistotu. Hraní ve dvou mě vždycky bavilo — bylo to zase něco jiného.

Jamamba: Vzpomeneš si, jak to bylo před prvním společným hraním? Pokud se nemýlím, přišel jsi za mnou s tím, že už máme zablokovaný dvouhodinový prime time set na Bike and Water 2008 — a teprve potom jsme šli na první (a možná jediný) trénink k Waranovi. V archivech jsem dohledal, že to bylo jen měsíc před akcí.

Gotia: První zkoušku u Warana si pamatuju — a šlo to překvapivě dobře. Nebyl důvod se bát, že to na Bike and Water nevyjde 😁 Byli jsme mladí, sebevědomí a hlavně nás to bavilo. To byl základ úspěchu 😉

Jamamba: Je pravda, že to šlo dobře, ale pamatuju si, jak jsme po asi 45 minutách totálně odpadli a řešili, jak zvládneme dvě hodiny 😄 Nakonec jsme to dali — museli jsme. Stačilo na to nemyslet a soustředit se na hraní.

Gotia: Naprosto souhlasím 😉

Jamamba: Dal bys dohromady, kolik akcí jsme jako Daemon Sound Squad odehráli?

Gotia: Střílím od pasu… řeknu patnáct 😁 Určitě si nepamatuju všechny. V hlavě mám hraní u Sapéra, kde jsme stáli za sebou ve dvou řadách a v půlce se prostřídali — připomnělo mi to Marky & XRS na Glastonbury v podobném postavení. A pak Apollo 13 v Prostějově, tam to bylo taky skvělý 👍

Jamamba: Velmi dobrý odhad — bylo to 16krát. Vybavíš si ještě nějaké další akce, na které by stálo za to zavzpomínat?

Gotia: Určitě Epilepsie — možná i víckrát — plný dům, prime time. Šlapalo nám to a lidi to ocenili. Samozřejmě Bike and Water, ale konkrétní momentky už asi nedám. Každopádně to byly zlatý časy drum & bassu. Na akce chodilo hodně lidí, ale ještě to nebyla úplná komerce. A hlavně nás to bavilo 😉

Jamamba: Už tě nebudu trápit vzpomínáním. Pro připomenutí celé téhle éry jsem dal dohromady stránku s fotkami, videi a seznamem všech dohledaných akcí vztahující se k Daemon Sound Squad:
👉 https://www.rebellions.cz/daemon-sound-squad/ . Když ses mi loni zmínil, že by sis po letech rád znovu zahrál — je to stále reálné? Vidíš možnost malého návratu Daemon Sound Squad?

Gotia: Občas mě ty nálady chytají a hraní by mě zase bavilo. Určitě bych si rád znovu zahrál i na čtyři gramofony. Asi by to chtělo trénink, oprášit to a najít vhodnou akci. Něco se teď možná rýsuje 😁 (narážím na Bike and Water), ale úplně nejraději bych si ale zahrál na Hustolesu, kde mě to vždycky bavilo a hraje se tam pro naši generaci posluchačů.

Jamamba: Ať už se to ještě někdy stane, nebo ne — tohle byla jízda, na kterou se nezapomíná.

IX. Změna rytmu - od gramofonů ke sportu

Jamamba: Zhruba od roku 2020 se aktivně věnuješ sportu a vedeš k tomu i stránku Deník sportujícího diabetika. Co tě k tomuto přerodu — z DJského života ke sportovci — přimělo?

Gotia: Když trávíš zimy po klubech a víkendy hraním, na aktivní pohyb moc prostoru nezbývá. V určitém bodě jsem ale začal cítit, že potřebuju změnu a návrat k tomu, v čem jsem vyrůstal. Sport postupně zabíral víc a víc místa, až se z něj stal můj hlavní koníček.

Jamamba: A poslední otázka na závěr. Kdybys dnes potkal sám sebe v roce 2003, co by sis poradil?

Gotia: Heh… dobrá otázka 😁 Dnes bych si asi poradil, ať začnu s triatlonem už tehdy — ale to bych teď možná už nebyl aktivní sportovec 😂. Pokud jde o drum & bass, možná to chtělo víc self-promotion. Šance hrát na větších akcích tu byla. Na druhou stranu jsme byli vždycky autentičtí, nikdy jsme si na nic nehráli a asi to mělo být přesně tak, jak to bylo. Jak jsem říkal už na začátku rozhovoru — život přináší změny a člověk nemůže být celý život DJ. Já jsem se svou cestou za gramofony spokojený 👍

Jamamba: Gotio, díky za tohle otevřené povídání a za všechny společné chvíle za gramofony i mimo pódium. 

Gotia: Já děkuju za rozhovor, bylo super vzpomenout na "good oud days"😁

autor: Jamamba